Tak už jsou to 2 měsíce v USA | Anniversary of 2 months in USA

Tento týden, bych řekla, že byl velice poklidný a dokonce mě přešla moje Vánoční depka. Pravděpodobně díky tomu, že mám trochu více volna a při každé přestávce jsem v posilovně - je to znát, další kilo dole, lepší než jsem čekala. Také samé skvělé zprávy.

Škola jde perfektně. Je to stále na střídačce, zajímavé téma a nezajímavé, ale učitelka to hodně vyrovnává s nějakými zajímavými tématy, které vždy nadhodí a začne diskuze. Hlavně už je vše vánočně vyzdobeno, obchody čekaly až na čas po Díkuvzdání. Koupím si kafe a jen tak se procházím ulicemi Bostonu a obdivuji vánoční světélka.

Ve středu jsem zašla se Sophii konečně na Hunger Games a ještě před kinem jsem si střihla mini Skype hovor se sestřičkou a mamkou, ukázala jim Santu Clause v nákupáku a pak si vesele šla na film. A teda tohle byla fakt pecka. Něco mi sestra nastínila, jelikož byla schopná přečíst knížku a já byla vážně zvědavá, ale nečekala jsem, že to bude až tak dobré. Po kinu jsme obešly obchoďák a já se koukla po opravdových zimních botách. Dvoje jsem si vyhlédla, ale ještě počkám až nastane fakt zima, zatím je nepotřebuji a třeba něco objevím v New Yorku.

No ale největší novina týdne, ve čtvrtek mi HD s HM říkají, že teda když je chvilinku ticho - kluci byli ve školce, tak mají šanci se mě zeptat, že jedou v dubnu na výlet s HM maminkou do Californie a Mexika, tak jestli se chci přidat. No znáte ten pohled kdy očekáváte novinu, oči na vrch hlavy a najednou se vám začne rozprostírat na tváří obří úsměv, tak to přesně nastalo se mnou a se slovy, že pozvání absolutně přijímám. Čtvrtek byl vážně mým Top dnem z týdne. Už mi dali i na vyplnění papíry na cestu, je to organizovaný zájezd na 5 dní a hlavním účelem cesty je pozorování velryb s mláďaty. Začínáme v San Diegu, bohužel více podrobností zatím nevím. HM s HD musí začít hlídat letenky.

V pátek jsem končila dříve a bude to tak skoro celý příští týden, jupí. Nicméně protože nikdo nebyl volný, tak jsem jela do Leominsteru do kina podívat se na nový horor Krampus, byla jsem náležitě zvědavá, jelikož jsem zažila průvod Krampusáků v Salzburgu a ještě teď si živě pamatuji jak jsem ječela a strachy odskakovala od oplocení a ten smrad kozí kůže. Tenhle film nebyl horor, ale spíše taková parodie na horor a já se asi v půlce musela začít už smát, protože to jinak fakt nešlo. Nejlepší hláška publika v kině byla, když ve filmu babička promluvila německy, tak jsem zaslechla, jak se někdo ptá co je to za řeč. To prostě pobaví. Ale jinak je to blbina, kdyby to nedej bože došlo do Čech, tak na to prosím nechoďte.
Bych zapomněla, že jsme vlastně byli s HM v Ikee. Jsem si na chvíli přišla opravdu jako doma. Měla jsem pocit, že jsem na Zličíně a prostě si jen tak jdu dát ty Ikeácké masové kuličky s kaší a pak pokochat vším. Koupila jsem si to Spathiphyllum, protože nemám v pokoji krom řezané kytky nic zeleného a tahle kytka je můj indikátor zalití/nezalití. Také se to neobešlo bez toho, abych neodešla bez svíček a svícnů, už tu dělám pořádného žháře. Ikea tu má naprosto stejný koncept jako u nás, takže proto mi to přišlo tak blízké a užila jsem si to. Až budu mít příště depku, jedu do Ikeii na masové koule.

Mám konečně stromeček a pořádnou vánoční výzdobu. Dala jsem do toho skoro dvě moje výplaty, ale mám vydekorováno podle mne a vánoční pohoda může začít. HD mě dneska šel pozdravit do pokoje, když odcházel do práce a řekl asi 4x že to je nádherný. Myslím, že asi jsem jediná trubka, která dala do dekorací svého pokoje tolik peněz a snahy, pravděpodobně předchozí aupair do toho nechtěli investovat a pak také měli hodně, hodně těžké dny, když došlo na Štědrý večer. To se mě snad nestane, protože sice nebudu doma, ani zde se svým stromečkem, ale v New Yorku a budu si hrát na Sám doma. No větší Vánoční idylku si tady udělat nemohu.

Neděle ten super týden zpečetila. HM mi nastínila už v sobotu, že chce zkusit novou restauraci v Hudsonu a pak jít na procházku podle stezky v Lyttletownu a večer jestli bych zase neudělala bramboráky, že je chce HD ochutnat, protože posledně nezbyl ani jeden, HM je všechny zblazla a HD měl službu v nemocnici.

Hned se mi vstávalo lépe, když jsem věděla, že mě čeká den venku a nebudu jen zavřená doma. Restaurace byla nádherná, mají krásný design a hrál typ hudby který já přímo zbožňuji. Samé moje oblíbené hity jako Feeling good od Michaela Booblese a tak podobně. Čapla jsem si na starost E (5 měsíců), protože to je vždy nejsnadnější dítě na hlídání a také oba chlapci, pokud je v dosahu tatínek, tak chtějí být prostě s ním. Objednali jsme si hamburgery a HM salát a pizzu s dětmi na půl. Já si pochutnala, ale už nejsem zvyklá obědvat tak velké porce, takže jsem stěží dotlačila do sebe jeden hamburger. Strejdo na ty tvoje stále nikdo nemá!!! Pak jsem vyzvedli pejsky doma a jeli na tůru. To vypadá asi stylem, že HM nese v takovém tom klokánku malou, HD nese prostředního a nejstarší musí po svých. Já šla jednu polovinu se psy a cestou zpátky jsem šla s M (2-letý), kterého jsem skoro celou cestu nesla, takže jsem mohla dneska posilovnu vynechat, protože jsem si to tady opravdu vynahradila.

Po příjezdu jsem se hned vrhla na loupání brambor a strouhání a při tom začala HM a HD mluvit o zapalování svíček, vyndali svícen na Chanuku a zapálili dvě svíčky, HD u toho řekl něco asi v hebrejštině a pak přišlo na dárky a já dostala také, což mě nejvíce překvapilo a hlavně to co jsem dostala mě naprosto dostalo. Jásala jsem jak magorka, protože mi dali tričko Boston Bruins, což velice populární hokejový tým tady v Massachusetts a hlavně má dva české hráče a to Krejčího a Pastrňáka a ještě Slováka Cháru, ten je tady známí jako Chairo. Já dostala tričko s Krejším a jsem prostě nejvíce nejšťastnější a hned jsem si ho na sebe vzala. Moc jsem jim děkovala a HD mi povídá, že chtěli koupit tričko s Jágrem, ale že to by nedávalo tolik smysl, když hraje za Floridu.

Tak teď už jenom zajít na zápas a jsem nejšťastnější. Už se docela těším, až bude Mistrovství světa v hokeji a já si tady budu moct sednout k telce nebo jít fandit do baru a skandovat Češi do toho! To mi budete někdo muset poslat český dres, abych to tu pořádně prezentovala, ale do května času dost.

Jinak bramboráky jim strašně moc šmakují a HM pořád obdivuje, že tolik používáme v ČR koření, její maximum je pepř a sůl, jinak vše jede z kuchařky, co napsala její maminka.

*      *      *

Oproti tomu předešlému týdnu, kdy jsem sice pro Vás sepsala článek, ale nepublikovala, je to fakt změna. No jen si počtěte co se mi honilo makovičkou minulý týden:

No a teď bulim, protože mi Simča poslala krásné fotky vánočního stromečku, nasvíceného celého domečku a vánoční věnec. Mě moc chybí to vánoční veselí okolo mě, já si přijdu, jak když je září a nic se neděje. Chybí mi, že se mnou nikdo nepůjde vybrat stromeček a neřekne mi jestli je lepší ten a nebo ten, že se nemohu inspirovat od své mamky s adventním věncem, že tu nemám frantíky a nehraje mi tu kazeta s vánočními koledami, které nahrávala moje babička, když jsem byla ještě malinká. Myslím, že být v rodině, která slaví Vánoce, tak mi to tolik nepřijde, ale takhle si přijdu tak nějak odstrčená, jak když mě Vánoce vykoply a řekly, že je už nesmím slavit. Já jsem nějaká na měkko, mám to "své" období a no slzy tečou dost podobně jako mé nervy s dětmi.

Nicméně, tohle slovo mám ráda, škola je dobrá. Chodím už třetí týden a v úterý jsem měla první test, který i kdyby dopadl špatně, tak se prý prd stane, spíš pro naši orientaci, jak jsme na tom. Já se přiznám, že vše je pro mě jen opakování toho, co jsem se naučila ve škole a spíše než gramatiku, chytám nová slovíčka a jsem ráda, když mě učitelka opraví, když popletu slovosled nebo předložku. Učitelka je výborná i když si mě dobírá s mým vlněným kabátem, který jsem jí řekla, že si myslím, že bude na zimu stačit a ona se mi vysmála do obličeje, že jsem na velkým omylu. Tak jsem nad tím tak přemýšlela a ono sice v Praze nemíváme tak často teploty pod mínus 10 a tady to prý jde i pod mínus 30, což si myslím, že je max, i když ono to od toho oceánu fouká už teď. No ale, tak jsem přemýšlela a pak mi došlo, že ona nosí jen kabát a pod tím tričíčko. Jenže já mám svůj systém vrstvení - nátělník, tričko s dlouhým rukávem, tlustý svetr nebo tenký a tlustý a pak kabát. No podle mě dost vrstev, nicméně mě tak vyděsila a je fakt, že když půjdu s dětmi bobovat, tak by to chtělo dlouhý péřový kabát, takže už hledám, jenže to je docela pálka všechno. Je sezóna a ani slevy o díkuvzdání to nezachrání.

Zpět ke škole, jsem v levlu 4 což je B1 tuším, byl to nejvyšší level co pro nás otevřeli, což si myslím, že nebylo dostatečné, jelikož tam se mnou chodí Slovenka, která tu žije už rok a jednoznačně má lepší aj než na level 4 a dost se nudí. Pro mě to je takhle na začátku opravdu příjemné, protože mám motivaci se zlepšovat, pokud absolvuji level 6, tak se mohu ucházet o univerzitu, No né, že bych to horečně plánovala, ale je to pěkná motivace a on diplom tady z americké školy, který platí všude ve světě, také není k zahození,

Jsem si uvědomila, že jsem vlastně maturovala z angličtiny, haha, jak ironické. Tenkrát jsem ještě nevěděla kam se dostanu.

Pokud vše půjde jak má, tak si mohu požádat o možnost složení zkoušky pro level 4 na konci mých lekcí, což je těsně před Vánoci, tak že bych si nadělila krásný dárek. Asi budu chtít ty hodiny prodloužit, abych mohla pokračovat s posunem. To ale musím už trochu šetřit, protože těchto 6 týdnů stálo 350 dolarů a když budu chtít znovu, tak už přesáhnu 500 dolarů, které mi hradí rodina. Takže to abych začala. Takhle před Vánoci, to bude fakt výzva.

*     *     *

Turnikety v bostonském metru

Vývěska univerzit ve škole

Maskuju se

A po půl hodině v koupelně se vyklube z ošklivého káčátka labuť