Leden byl pro mě velice nabitým měsícem a bylo těžké si najít chvíli něco sepsat, proto bych Vám chtěla zpětně povědět, co se dělo. Předem upozorňuji, že je to nejdelší článek, co jsem zatím napsala, tak snad bude dávat smysl. Také na popud babiček přidávám více mých fotek, ty je prý zajímají nejvíce :o)
Začátek ledna je pro mě ve znamení narozenin a nejen mých, ale hodně lidí okolo mě slaví také v lednu. Začalo to prvním lednovým víkendem, kdy jsem dostala pozvání od Sophie, která slavila narozeniny 2.ledna, přesně v sobotu, kdy uspořádala oslavu/večeři. Tu pořádala v Cheesecake Factory, která je asi 30 min od nás. Po cestě jsem nabrala ještě dvě holčiny, Annu - tu jsem poznala na Silvestra, který jsme slavily spolu a ostatními - Sophie, Aye, Michelle, Rastym, Byli jsme na večeři v 99 restaurant a poté jsme jeli do Chilli's, abychom přečkali tu dobu do ohňostroje v Nashoba Valley. Ohňostroj to nebyl nijak velký, ale krásný. Tady totiž to není tak jako v Čechách, že si každý bouchne rachejtli. Pravděpodobně je to tu daleko více hlídané a proto bylo si to jen tak někdo nedovolí a vidět ohňostroj se dá většinou jen v hlavním městě nebo na takovémto organizovaném místě. Já bych asi bez ohňostroje nevydržela, Silvestr bez ohňostroje je jako Vánoce bez vánočního stromečku, prostě to k tomu neodmyslitelně patří. Proto jsem byla opravdu vděčná za tuto příležitost. A ještě více vděku jsem pak projevila, když mi Simonka (kamarádka z Čech, žije teď ve Virginii, také jako au-pair) psala, že ona vůbec ohňostroj neviděla a tak byla zklamaná. Ruku na srdce, kdo by nebyl!! No tak to jsem trochu odbočila z ledna ještě do posledního prosincového dne.
Takže jsem vyzvedla Annu a pak Isabell, kterou jsem neznala, ale bydlela kousek, tak jsme se domluvily, že ji také vyzvednu a už se jelo na večeři. Nicméně večeře byla dobroučká a zase jsem si nesla půlku domů, protože v Cheesecake Factory dávají obrovské porce. Měla jsem kuřecí prsa v 7dmi druzích bylinek s mačkanými bramborami. Psali, že k tomu je čerstvá zelenina a přinesli mi k tomu zelené fazolky, to jsem si zeleninu představovala trochu jinak, takže fazolky jsem nechala, nejsme kamarádi ani s ostatními druhy.
Po večeři jsme měli jít do kina, které ale Sophie nezarezervovala a byla sobota večer, takže bylo vše vyprodané a tak jsme zašli do Chilli's na dezert a Sophie tam rozbalila dárky. Sophie jsem dala dárek - krásnou sojovou svíčku, vytvořenou z uříznuté láhve od vína. No ale to by nebyla Sophie, kdyby se něco nestalo, ona můj dárek upustila a samozřejmě se svíčka rozbila. No netrefil by Vás šlak. Já si teda na dárky dávám pozor a nikdy člověk neví, co je uvnitř, no škoda mluvit. Ale dokážete si představit moji reakci, když vybalila tu rozbitou svíčku a pak se přiznala, že ji upustila...Poté jsme se už rozjeli domů. Já vyhodila holky doma a byla ráda, že jsem ráda.
 |
| Rasty, Anna, já |
 |
| V zadních řadách Isabell, Sophie, Aey |
 |
| Pořád stejně praštěná |
V pondělí přišly moje narozeniny, byly půlkulaté a já ani nedoufala, že je oslavím tak, jak jsem je slavila. Dopoledne jsem zajela do T.J.Maxx a nakoupila si nějaké oblečení na cvičení a jedno moc hezké tričko, které jsem si potom vzala na oběd, na který mě pozval Russel s Phoebe. Šli jsme do Not Your Average Joe, kde výborně vaří a miluji ten jejich chleba ke kterému patří topping se strouhaným sýrem, chilli a olejem. Mňam. Někdy Vám to musím vyfotit. Popřáli mi a dostala jsem od nich dárky. Krásnou voskovou mísku, která úžasně voní a penízky na zimní brusle. Říkali, že by se těžko trefili do mého vkusu a také velikosti. No já byla v sedmém nebi. O bruslích jsem totiž už delší dobu mluvila. Mám bruslení moc ráda a jelikož máme zimní stadion necelých 10 minut od baráku, tak jsem tam alespoň jednou týdně, navíc je veřejné bruslení i v létě. Také se za mnou zastavila před polednem, než jsme jeli na oběd Káťa, která mi přivezla proteinový shake od Herbalife (mám ho prostě ráda, ale budu pořizovat ještě jeden a míchat, protože tento nemá dostatečný podíl proteinu pro mou potřebu) a dala mi i krásný dárek. Byla jsem mile překvapená a vděčná, protože i když se známe jen chvilku, tak na mě myslela a já si takových gest velice vážím. Vůbec jsem byla moc potěšená kolik lidí si na mě vzpomnělo a za to moc děkuji.
Večer po práci jsem si zašla ještě do kina na nový díl Star Wars a tím krásně zakončila svůj den, který jsem opravdu prožila do poslední minuty toho dne.
 |
| Fotka s Aey - krásný dárek od ní, já miluji sněhové koule, no co budu nalhávat, jako malá |
Hned další den mi psala Káťa, že plánuje oslavu (slaví narozeniny 8.) a že bychom to mohly pojmout jako společnou oslavu, což mě strašně potěšilo a tak jsme plánovaly, co a kde. Nakonec jsme se domluvili se všemi, že by byly fajn kuželky a večeře v Not Your Average Joe, protože je to prakticky přes ulici. S Káťoujsme se do toho pořádně ponořily, nakoupily jsme balónky, čepičky pro všechny a Kate přinesla Instax a také piñatu. No prostě jsme to pojaly trochu ve "velkém", Takže další víkend se nesl v duchu oslav mých a Káťiných narozenin (nemá ráda oslovení Katka, proto se tomu záměrně vyhýbám). V restauraci nám byla přiřazena asi nejvíce nerudná servírka, což mi přišlo ironické, dát na narozeninovou oslavu nejvíce nerudného člověka z personálu. Normálně tady při dezertu každému zpívají, ale ani jsme se ji neodvážily na zpěv ptát. V naprostém deliriu jsme se přesunuli na parkoviště, kde jsme se pokoušely s Kate rozbít (čtěte zabít) naši piñatu. Bylo to opravdu vtipné a vlastně dost těžké toho koníka rozbít, ale společnými silami jsme ho udolaly a vysloužily si cukrátka pro všechny. Mám je ještě pořád schované, protože na tohle moc nejsem, tak to mám schované pro kluky.No a po velice namáhavé bitvě přišel čas na bitvu další - kuželkovou. Mě tenhle sport asi nikdy nepůjde, ale musím srovnat, že už jsem trochu zlepšila a netrefuji jen žlábky, ale opravdové kuželky, zatím jsem měla možnost je střílet leda tak v mé fantazii. Byla to sranda a mezitím jsme udělali pár krásných Instax fotek. Přiznám se, že i když ten foťák mám ráda, je to trochu nepraktický z hlediska sdílení vzniklých fotek, no posuďte, jedna kopie není dostatek, když fotku s někým sdílíte. Musím si je nějak oskenovat, protože jsou vtipné.Já jsem už takhle k večeru začala více a více pociťovat únavu a hlavně jsem nebyla na 100% zdravá, něco jsem chytila od dětí a ke konci večera mě to úplně položilo, takže jsem se se svěšenou hlavou musela rozloučit a dopřát si horkou sprchu a postel.
 |
| S Annou |
Jsem tady daleko více nemocná. Né, že by to byli nějaké velké chřipky nebo horečky, ale děti vždy něco přinesou z DayCare (něco jako školka) a já to hned chytnu. Už mi přijde, že ale získávám grif, jak se s tím rychleji poprat, aby se to tolik nerozjelo. Také štěstí, že jsem si přivezla z Čech takovou menší lékárnu. Divím se, že mě hned na letišti neotočili zpátky a deportovali zpět za pašování drog. Také jsem se zorientovala v CVS lékárně a přistoupila na HD nejoblíbenější radu, vem si Brufen, protože on vážně zabírá. Ne - nechci vědět co to je za hnůj, jím to maximálně jednou za měsíc, tak to mě snad neohrozí.
 |
| Já, Anna, Kate, Isabell |
Nicméně další víkend byl v duchu Isabelliných narozenin, které jsme oslavily nejprve v Restaurant 99 a poté šly do Roller Kingdom na takovou disco na kolečkových bruslích. A ano, myslím takové ty dvě a dvě kolečkové brusle. Mohly jsme si vybrat, ale všechny jsme si chtěly zkusit jaké to na nich je. Polovina je pak vyměnila za in-line, ale já to nevzdala a za ty dvě hodiny se probojovala k tomu, že jsem byla schopná při zatáčení překračovat (nebo jak to lépe popsat), jsem na to patřičně hrdá. Teď bych patrně mohla slyšet tetu jak říká, fuuuj, tady to smrdí, čím to bude? Ano, trochu sebechvály, také pro jednou neuškodí.Černá tečka toho večera byla, že si někdo nedopatřením pravděpodobně sedl na moji kabelku, kterou jsem na minutku nechala na lavičce, abych se přivítala s Annou, Aey a Sophie. Když jsem si pak chtěla dát kabelku s věcmi a mobilem do skříňky a ještě před tím zkontrolovat skóre Bruins (Bostonský hokejový tým), tak jsem přišla na tuhle nemilou novinku. Zabralo mi celý den, než jsem zjistila jak se vše patrně událo, ale mohu si za to sama. Ponaučení, nikde si nic nenechávej ležet. No co, z chyb se člověk učí daleko rychleji. I když bych se tomu raději vyhnula, chybovat je lidské.
 |
| Jeden den máme 15°C a za dva dny sněží...máme tu stejně divoké počasí jako teď v Čechách |
 |
| Také jsem skoro pořád v posilovně, hihi, také co jiného dělat, když máte volno jen uprostřed dne a nikdo jiný ho tak nemá |
Nejstarší kluk slavil své 4. narozeniny, takže se sešla celá rodina, jak z matčiny, tak z otcovi strany a to už bylo trochu podobné tomu našemu domácímu mumraji. A dostal hromadu hraček, s čímž jsem počítala a chtěla jsem mu dát něco jiného, tudíž jsem vybrala pyžámko s číslem 44, protože on má strašně rád číslo 4 a dvě čtyřky jsou více než jedna a pak mikinu se zeleným nápisem Nike, Minulé měsíce byl posedlý červenou barvou a najednou ho to přešlo a má rád zelenou, ale nic moc zeleného na sebe nemá a nebo to nosí stále dokola, tak teď bude mít alespoň na výběr. Potom ještě tričko se zeleným dinosaurem, což byla dvojitá trefa, protože krom čísel, mají kluci rádi dinosaury. A si oblíbil hlavně pyžamo a teď pokaždé když je v pračce, je to velký problém a vždy když mu ho oblékám, neopomene mi říct, že je jeho nejoblíbenější. No přiznám se, že mě to hřeje na srdíčku, né že ne.
Také HM slavila narozeniny, ale trochu skromněji a symbolicky. Podarovala jsem jí Mom's Book, což je notýsek na 5 let, kde si může maminka zapsat každý den nějakou pěknou prupovídku od dětí a poté a za rok se může porovnat co v ten daný den řeklo její dítě. Mě to přišlo vtipné a vhodné, protože si vše zaznamenává do telefonu a takhle to může mít černé na bílém. Plus, že já jsem více na knihy, notýsky a papírové dokumentace, než to virtuální. A poté jsem jí vytvořila koláž tří fotek všech dští, kde jsou ve stejné pozici a přibližně stejném věku, aby si mohla porovnat jak moc si jsou podobní. Měla z ní velkou radost.
Zhodnoceno, podtrženo. Leden byl měsíc plný narozeninových oslav. (Pár uměleckých fotek na závěr.)
