V únoru jsem podnikla vcelku dlouhý výlet na vlastní pěst, rozumějte sama autem, za mojí kamarádkou Nátalii, která přijela za svým přítelem do USA a zůstává zde do konce dubna. Jelikož jsem nechtěla prošvihnout tu možnost se s ní vidět, hned jsem začala punktovat plány, jak a kdy se vidět. Já jsem původně chtěla letět, protože letenky do Philadelphie nejsou o moc dražší než jízdenky autobusem z Bostonu. Nicméně plány jsem změnila po hovoru s Naty, která mi vysvětlila situaci, že přítel pracuje Po-Pá a není tedy možné, aby mě v úterý mohl odvézt na letiště. Také bychom byli odkázané na něj, aby nás někam odvezl, protože Natálce nechce půjčit auto a navíc ho potřebuje, aby vyzvedl syna ze školy a tak podobně. Proto jsem nakonec zvolila cestu autem. Zeptala jsem se HP jestli je to nějaký problém a byla mi udělena zelená, vysvětleno clo a také uděleny rady, jakože v New Jersey mají na všech benzínkách obsluhu a proto nemusím vystupovat z auta a jen zajet ke stojanu a počkat...to byla nakonec cenná rada, která se mi hodila.
Cesta do Glenmooru, kde Naty momentálně přebývá, je nějakých 350 mil a 5,5 hodiny, které se se zastávkami protáhly na 6 hodin. Musím ale zhodnotit, že se mi jelo dobře, vyrazila jsem v sobotu mezi 7-8 hodinou ranní, abych se vyhnula špičce, která o víkendu existuje jen ve městech a já řídila podle navigace v českém telefonu, která je v češtině, což mi mojí cestu velice ulehčilo, protože jsem nemusela tolik přemýšlet, co mi ta paní povídá. Cesta byla plynulá, silnice jsou v opravdu dobrém stavu, některé se zdají zrekonstruované. Nejvíce se mi líbilo projíždět Connecticutem, který má “za každou zatáčkou“ odpočívadlo s benzínkou a občerstvením, což jsem postrádala poté v jiných státech, kde to fungovalo formou sjet a zase najet na dálnici, což logicky zdržuje.
Jak jsem tak projížděla okolo měst a různě se měnila krajina, mohla jsem trochu zhodnotit, jen tak z cesty, že od New Yorku dolu, se mi ta krajina už tolik nelíbila. A když jsem se blížila k Filadelfii, tak tam už vůbec ne. Předměstí Fily, nebo alespoň v okolí dálnice, to byla jedna velká továrenská plocha, sklad a tak podobně. No vůbec to ve vás neprobouzelo přátelské a přívětivé pocity.Jakmile jsem sjela ze 100vky rychlostní silnice, tak se scenérie naprosto obrátila a městečka byla malebná, mezi novou zástavbou na vás vykukovaly staré, zděné domy obložené štípanou břidlicí a na jaře, kdy se vše zazelená, Vám některá místa mohou připomenout jiné kraje než Pensylvánii, mě třeba trošičku připomněla Anglii.
Zdárně jsem dojela k Natálce a Billovi, dala si sprchu a kolem 4 po krátkém popovídání u kafíčka, jsme vyrazili všichni tři na večeři. V autě jsme se domluvili na mexické restauraci, kterou jsem si tady zamilovala a chodila bych jen tam. No prostě Guacamole, co víc mohu řict na vysvětlenou, Guacamole.... Restaurace to byla opravdu krásná, a zmiňované guacamole nám připravili přímo před našima očima, takže jsme si mohli říct kolik čeho chceme, což bylo úžasné, hlavně pro mne, jakožto nefanoušek syrové cibule, mohli jsme ovlivnit množství. K tomu jsme si dali Margaritu a jako hlavní chod Bill objednal Texas Tacos, které servírují na velkém talíři a můžete si tortilu naplnit přesně tak, jak chcete, což zase pro mě naprosto perfektní. No pochutnala jsem si a s Billem jsem si dobře popovídala. Chudák Natálka si moc nehlesla, jelikož mi už i v té angličtině pusa pořádně jede, tedy když se bavíme o tématech, která mě nějakým způsobem zajimají a tím pádem mám dostatek informací a i potřebnou slovní zásobu. S plnými bříšky jsme se přesunuli do typické americké hospůdky (tady se nikde nekouří, díky Bohum!), kde na obrazovkách se promítají hokejová utkání – zrovna hráli filadelfký Flayers s toronskými Maple Leaf a na druhé obrazovce náš masachutský tým Boston Bruins s už nevím kým. Nicméně jak ve filadelfském týmu tak našem hrají čeští hráči, tak jsem si připadala jako doma. Sedli jsme si jako domorodci okolo baru, kde čepují početnou selekci piv. Byla jsem „donucena“ ochutnat všechny a docela mi zachutnalo místní Nitro, které jestli jsem pochopila dobře, tak je méně filtrované a ponechané s ječným sladem, je slabší a barva je zakalená (snad jsem si něco z té školy zapamatovala a nepohnojila to).
Po zkončení utkání Flayers jsme se přesunuli do baru v blízkém okolí domova, kde jsme hráli několik her kulečníku, který mě vůbec nejde, ale po Billově školení, jsem se výrazně zlepšila. Asi jej budu hrát raději než bowling. Byla to sranda. Vtipkovali jsme a hráli. Já porozovala domorodce jak se baví a přišla si na jeden večer jako opravdový američan. Byl to opravdu krásný uvítací večer a budu si jej pamatovat více jak zbytek pobytu.
Neděli jsme tak nějak zabili v nákupáku, protože jsme se probudili pozdě a poté už nezbývalo moc času jet někam daleko, plus i ta síla a chuť scházela. Ve Filadelfii se nachází jeden z největších nákupních center v zemi King of Prussia Mall, krerý je dokonce rozdělen do několika separátních částí/budov. Tam jsem objevila kouzlo Old Navy. Zamilovala jsem se do lacláčů, které jsem prostě musela mít, protože Krteček a také s dětmi se člověk pořád ohýbá a já si pak musím pořád vytahovat kalhoty zpět, s lacláči to odpadá, takže dvojitá výhra. Navíc tam mají ty nejpohodlnější džíny, co jsem kdy nosila, takže už vím, kde budu shánět ty další.
Bylo nemožné si projít celý nákupák, takže jsme prošly jen jednu malou sekci a poté jeli domu, kde jsme ještě na cestě zastavily v mém oblíbeném T.J.Maxx a trochu si ještě nakoupily – kdyby nám nezahlásili, že zavírají, jsme tam dodnes, hihi.
Pondělí se neslo ve znamení výletu do Filadelfie. Chtěly jsme vyrazit ráno, no tak to se trochu nekonalo a vyrazily jsme po poledni. Dojely na vlakové nádraží a poté vlakem do Filadelfie. Tak jsme se v prvním Starbuksu po cestě čaply kafe a prošly jsme se až k Liberty Bell Hall. Vzaly jsme to velmi prohlídkově a fotily o sto šest. Po cestě si Natálka musela koupit ještě mikinu, protože se k večeru ochladilo a měla jen jednu vrstvu. Díky tomu, že já jsem zmrzlina, tak jsem byla celkem nabalená, hodně mi pomáhá mít šátek. Nicméně, myslím že Vám fotky o našem výletu do města vypoví více než tisíc slov.
Na závěr, ale musím říct, že
Filadelfie mi nepřirostla k srdci. Na mě tam byla až moc velká
koncentrace černochů, jakože bych si tipla takových 70%. Né že
by mi vadili, jen jsem na to nebyla připravená, ač jsem o tom
četla v knížce, jelikož Filadelfie byla v době, kdy se rušilo
otroctví nestranné město, tím pádem se tam černoši
nakumulovali a už zůstali. Filafeldie byla chvíli i hlavní
město na počátků vzniku Spojených států. Nicméně ti lidé
tam byli jiní ne třeba v New Yorku, tam jsem se stále cítila
bezpečněji a to jsem tam chodila sama než ve Filadelfii, kde jsme
šly ve dvou.
Co jsem se bavila s lidmi v okolí, také nebyli Filadelfií uchváceni. Každé město má něco do sebe, ale nemyslím, že do tohoto bych měla touhu se podívat znova, i když jsem prošvihla sochu Rockyho a Muzeum národního umění.
Za mé fotky děkuji Natálce ♥
