The Piece of Eva's Life: Dny před Vánoci

Slíbila jsem, že ještě před Štědrým dnem a mojí cestou do New Yorku publikuji jeden článek, tak se ho teď pokusím sepsat. Děje se toho opravdu hodně a je vidět, že i vy jste hodně zaneprázdnění, protože mě nikdo mě neuháněl o článek. Vánoce jsou vždy ve znamení shonu, navštěvují se trhy, scházíte se s přáteli a rodinou a nakupujete dárky. Já se přiznám, že to letos moc neprožívám. Na začátku prosince mě chytla depka, ale to přešlo po ozdobení stromečku. Nechci říct, že bych byla Grinch, ale prostě nemám tu pravou vánoční náladu. Třeba mě to ještě dostihne v NYC, kdo ví, napíšu Vám o tom. edit.: Haha, tak se mi to vážně nepovedlo publikovat před Vánoci, nevadí. Tak alespoň máte na moje narozeninky co číst, to je také významný den. Haha.

Zažila jsem židovskou obdobu Vánoc a tedy Chanuku a je to velice zajímavé. Moji HP sice nejsou jedni z velkých vyznavačů své víry, ale tohle slaví i když také poskrovnu. Každý večer po večeři (někdy i před) si vzali židovský svícen a dali jednu svíčku na kraj a jednu doprostřed. Poté vetšinou HD zapálil svíčku uprostřed a začal odříkávat modlitbu v hebrejštině a pak i v angličtině a při tom zapálil prostřední svíčkou tu krajní. Svíčky se postupně každý večer přidávají. Ta prostřední je tam vždy a pak je jich ke konci 9. Chanuka se slaví 8 dní, respektive 8 večerů a každý večer by se měl darovat jeden dárek. HP to docela dodržují, alespoň co se týče dětí. Já byla velice překvapená, když jsem také dostala dárek a jen jsem mrkala z jednoho na druhého. Největší překvapením byl obsah, tričko Boston Bruins a ještě navíc s Krejčím. Já ho upřímně sháněla, ale bylo jen na objednání, tak jsem to vzdala a asi se toho chytli. Jsem na něj strašně hrdá. K večeři mě HM poprosila. abych udělala bramboráky, protože HD je ještě neměl a také mi pak bylo řečeno, že je to tradiční chanukové jídlo. Jen prý je nedělají tak dobře kořeněné, plus já je dělám napůl s cuketou. No mlsali si a nezbyl ani jeden.

Den poté jsme šli naši mastnou večeři vychodit na procházku s pejsky a dětmi, kde jsem si dala takový menší posilování jak rukou, tak nohou, protože děti v polovině už nemohli a tak jsem si M házela z jedné ruky na druhou a střídala to s vodítkem. Každý nesl někoho, jen mě nikdo, si to teda neumím vůbec zařídit. Já jsem vždy strašně ráda, když vypadneme z baráku, protože jsou dny, kdy jsem tam zavřená a krom přestávky, kdy si dojedu do vedlejší vesnice do fitka, bych viděla jen těch pár stěn. Ze začátku jsme jezdili hodně na ven, na hřiště a tak podobně, jenže jak začala teplota klesat dolů, já začala zůstávat s E doma, protože ta je po dobu dětského hřiště většinou v autosedačce (neptejte se, nevím proč nevozíme kočárek). Brala jsem to optimisticky a dělala si věci do školy, což se docela hodilo, protože jindy jsem fakt čas neměla.

Před lekcemi angličtiny, když byl čas jsem si chodila zabruslit do parku, kde vytvořili kluziště a v týdnu nebylo přelidněné.

Měli jsme vánoční aupair meeting, kde jsem se se všemi hezky pobavila a také jsem konečně poznala Káťu, což je holčina z Čech, jak je vidno dle jména, která přijela týden po mě a je to holka s obrovským srdcem a smyslem pro humor. Trochu mi připomíná naši Lopatičku. Dost jsme se skamarádili a chodíme na kafíčka a tak podobně. Mám štěstí, že Káťa bydlí hned ve vedlejším městě, tak to mám za humny a můžeme kafíčkovat o sto šest.

Včera (22.prosince) jsem úspěšně ukončila hodiny angličtiny, za které jsem získala 2 kredity. Mám certifikát na 24 hodin angličtiny na bostonské škole v kategorii B1, což bych řekla, že častokrát jsem chtěla být v kategorii výš, protože mi to nestačilo. Občas to byla nudná látka a občas to bylo zajímavé, nicméně jsem si to alespoň zopakovala. To vám musím povědět. Změnili mi totiž učitelku v polovině kurzu. Z úžasné učitelky Jenice, jejíž lekce byli opravdu zajímavé díky kulturním vložkám a historkám, asi díky tomu jsme si opravdu pamatovali vše. No a z Jenice jsme klesli, a to doslova na Meleine, což je 25 letá holčina, které věřím, že je dobrá v jazycích, které ji očividně baví, ale prostě mi nikdo nenamluví, že umí učit. Bylo to jak přesednout ze Superba do Felicie. No ale tu jsme také dlouho neměli, protože odjela na dovolenou před Vánoci, takže poslední dvě hodiny jsme měli Paula, což je další úžasný učitel. Vykládá zajímavě a snaží se nás zapojit do hodiny a testovat naši pozornost. Jeho lekce jsem hltala stejně tak, jako Jeniciny. To se stalo v 6ti týdnech co jsem tam dvakrát týdně chodila. No musejí uznat sami, že to zrovna nehází nejlepší obrázek o nich, Mají vesměs strašně milí personál a Ishmael, což je mladý muž, který se stará o administrativu, zodpoví všechny otázky s úsměvem na tváří a je milý. Když jsem vracela knihu, tak se mě ptal, jestli jsem do ní psala, tak jsem říkala, že ne (jelikož jsem chtěla svůj 50$ depozit) a psala do svého bloku a on, že to je skvělé, že to mu dělá radost, Tak jsem si dělala srandičky, že o to mi šlo a on povídal sklesle, že škoda, že to nedělá více studentů. V tu chvíli mi ho bylo líto, že ho někdo může naštvat, protože má svoji práci opravdu rád a je člověk na svém místě. Učí nižší level angličtiny. Také hodně cestoval, byl i v Praze. Zmínil se mi, když jsem se ho ptala na studentskou průkazku a já musela spelovat své příjmení a to je vždy trochu problém protože se zamotám do toho ai, ei a tak, nicméně on povídal, že v ruštině a češtině se počítá stejně a že mu to pomohlo, když byl v Praze. Budu teď zkoušet se učit trochu doma, protože dojíždění do Bostonu dvakrát do týdne, mě trochu zmáhalo a já už neměla čas se doma pořádně učit, jako opravdu si to procvičovat, což bych moc ráda. Dokud to mám v živé paměti. Vezmu si teď chvilku pauzu a pak zase budu pokračovat. Jsem hodně napřed. protože spousta aupair řeší školu až na konec. Já už mám 1/3 za sebou.

Byli jsme ještě před mou poslední hodinou s celou rodinou v muzeu v Salemu, byla tam výstava konstrukcí Strandbeest od Thea Jansena. To bylo neuvěřitelné a trochu až děsivé, myslím že to je cítit i z fotek, jak na mě výstava působila. Vše bylo zkonstruováno z plastových trubiček a hýbalo se to za pomoci tlaku vzduchu, větru a vody. No oči mi přecházeli a rozum zůstával stát, jak tem chlap něco takového dokázal. Musí být neuvěřitelně chytrý a mít obrovskou představivost, aby něco takového vytvořil. Bylo to velice poučné dopoledne. Jen cesta zpět byla poněkud delší, protože nám tu hustě pršelo a to je něco pro americké nebo přesněji řečeno massachutské řidiče. Jsem se ptala HD, co tu dělají když padá sníh, už teď jezdí skoro krokem a on se na mě tak podíval se slovy, radši se neptej, je to horší. To znamená, že pak budu asi chodit pěšky po dálnicí a budu rychlejší než auta.

Večer, když jsem se vrátila, tak na mě čekalo milé překvapení, všichni už spali, protože jsem se zdržela, byla šílená mlha a musela jsem jet krokem. No a před dveřmi jsem měla připravenou taštičku a v ní rámeček s fotkou dětí a svíčku ve tvaru stromečku a pak obálku s přáníčkem, kde píšou, že jsou rádi, že jsem se připojila k nim do rodiny a těší se na další společné zážitky, velice mě to přání potěšilo a krom něho bylo v obálce ještě 200$. No já na to koukala, šťastná samozřejmě, protože před New Yorkem se to hodí, ale hlavně vděčná, že mám takovou rodinu. I když to občas není růžové s dětmi, a pracovní rozvrh je vražedný, tak oni jsou neuvěřitelní lidé, kteří pro mě otevřeli nejen mysl, ale i srdce a já jsem za ně opravdu ráda. Nechala jsem jim také přáníčko na lince, se vzkazem, že mají malý dáreček u mě pod stromečkem. Jsou to takové blbinky, ale spíš mi šlo o symboliku. Tak jsem zvědavá, jestli to otevřou a napíšou mi, nebo na mě s otevřením počkají. Ha, teď mi poslala HM zprávu, že počkají až budeme všichni.

Už jsem skoro v New Yorku, ještě hodinka a čtvrt, doufejme, že nebude moc velká zácpa. Všichni dneska přejíždějí sem a tam, den před Vánoci, co na plat, všude je to stejné.

PS: Omlouvám se za kvalitu fotek, jsou z telefonu, akorát výstavu jsem fotila na foťák, který se potom stejně vybil, takže zase jsem musela na mobil.

* * *

Důkaz, že jsem na tom ledu byla a nešla jen okolo ;) :P

The Common Park s budovou Parlamentu

Hrála jsem si na Bořka stavitele a vyrobila bez kupovaných šablon domeček a kluci pak nazdobili. Teda pozor,
on je to hotel - A je posedlý hotely a záchody.