Čeká mě již příští týden šílená jízda, každé úterý a čtvrtek, na sedmou hodinu do Bostonu, kde budu mít výuku angličtiny. Je to trochu vražedná doba na to jet tam, protože jednak pojedu za tmy tam i zpátky a navíc v té největší dopravní špičce. Doufejme, že špička bude jen směrem z města a né do města. Cesta mi zabere, tak asi hodinu a půl, možná méně. Dle dopravy. Benzín, parkování a lístek na metro mi zaplatí HF, což mi přijde od nich moc milé a nad rámec jejich povinností, někomu to neplatí. Jinak si benzín kupuji sama, protože jezdím bez dětí, ještě jsem je vlastně nevezla.
To jsem trochu odbočila, domů budu jistě jezdit vyčerpaná a druhý den mě pravdě podobně klepne z únavy a dětí. Budu chodit na Boston Academy of English a zatím se to zdá jako dobrá volba. Mají vše organizované, posílají mi upozornění, když něco potřebují ode mně, jako třeba už třetí email, že mám vyplnit jejich rozřazovací test a já stále nebyla schopná ho vyplnit. Snad se mi to povede zítra o mé přestávce. Budu tam chodit od půlky listopadu po dobu 6-ti týdnů.
Když jsem mluvila o kurzech s Camilou, ex-aupair, tak mi říkala, že se na lekce vždy moc těšila a já začínám chápat proč, protože jsem dostala svůj pracovní rozvrh a díky lekcím budu mít daleko pravidelnější rozvrh a také trochu více volna, protože mi nějakou dobu zabere dojet do Bostonu, budu mít volno již od 4. Pro mě to je pecka.
Také už pracuji celý týden v kuse až do dalšího pátku, kdy mám konečně off. Toto úterý jsem byla také off, ale moc hezky jsem ho nestrávila, musela jsem si totiž zařídit Social Security Number, což hezky můj strejda přirovnal, že je něco jako my máme v Čechách rodné číslo, tak já tady dostanu také něco takového, je to pro daně a budu lépe dohledatelná v databázi pro všechny úřady. Díky tomu si pak mohu dojít na Registr vozidel a zažádat o Massachusetský řidičský průkaz, který tu všichni doporučují, jelikož prý místní policie mezinárodní řidičáky moc neuznává, Takže v úterý jsem dopoledne jela do Fitchburgu, tam strávila hoďku a půl čekáním, pak to bylo u okénka rychlé, jelikož nám agentura na aupair profilu, který máme, napsala vše co je zapotřebí k vyřízení čísla, Už jen počkat 2 týdny až přijde. Co bylo horší, že mě tam začala bolet hlava a než jsem dojela domu, tak jsem měla migrénu, takže místo obhlídky dvou fitness klubů, jsem doma ležela a čučela na Pottera.
Vánoce strávím u Markétky, která žije v Brooklynu, NYC se svým snoubencem. Je to velké zlatíčko s obrovským srdcem a nabídla mi, ať se u nich zastavím na Vánoce, No nebudu zastírat, že jsem po té nabídce hned nečapla, jelikož kdo by nechtěl vidět vánoční stromeček u Rockefelerova centra, zabruslit si v zasněženém (doufejme) Central Parku a hromadu dalších věcí jako projít se Brooklynském mostu, podívat se na Empire State Building, do ulice, kde bydlela Carrie Bradshaw, navštívit některé s nádherných muzeí, jako třeba MoMA - Muzeum moderního umění nebo Městskou knihovnu a jiná významná místa, navíc vše krásně vánočně vyzdobené, Doufám, že nebudu mít podobný průběh jako Sám doma. Známe své lidi, že?! Už jsem můj plán diskutovala s HM, která mi to v pátek schválila a jen jí musím obeznámit s daty, kdy bych byla pryč a zase doma. Myslela jsem, že mi řekne rozmezí, protože takhle si přijdu ve strašně prekérní pozici, jelikož nechci, abych jí zkřížila nějaké plány a také nechci využívat Markétku moc dlouho, i když mi řekla, že mohu zůstat jak dlouho budu chtít, nechci toho zneužívat. Tak teď se jen domluvit s ní a bude to, budu se mít na co těšit a také na co šetřit a koupit třeba jízdenku, třebas bude levnější, když ji koupím už teď, je to dosti pravděpodobné, protože na Vánoce bude vše zdražené nebo obsazené. Autem nejedu, protože jízda po New Yorku se v mých očích jeví jako sebevražedná mise, respektive vražedná mise pro mé nervy.
Byla jsem včera o své 3 hodinové přestávce na krásné procházce kolem jezera a krom nádherných fotek jsem chytila také klíště, nejhorší bylo, že jsem ho měla vzadu na lopatce a tam se mi vážně nepodařilo ho dostat pryč, tak jsem musela čekat až se vrátí HM a ta mi ho pinzetou surově vyrvala. No nerozpůlilo se, tak to je fajn, ale pořád tam mám bolák a sleduji ho jako ostříž. Hlavně tady jsou ty klíšťáci tak nechutně velký, fuj fuj fuj. Já jsem jančila, jak když vidím pavouka, fakt hnus. Den předtím jsme byli celá rodinka na krátkém pochoďáku a také jsme si domů přivezli bundy plné klíšťát, to se do mě ale žádné nezakouslo, až včera. Stále je tu krásné počasí.
V pátek jsme dokonce strávili celý den venku s dětmi, dopoledne jsme byli na hřišti s jednou HM kamarádkou, po obědě na našich prolejzačkách před domem a odpoledne až do těžké tmy jsme byli na jiném hřišti s dalšími HM kamarádkami, Tam to bylo fajn, protože tam byla opravdu hromada dětí a A (starší) se vyřídil, docela i M (mladší), ale ten se ještě tolik nedruží. Za prvé tam většinou nejsou děti jeho věku a za druhé je trochu mamánek.
* * *
Žádné komentáře :
Okomentovat