Tak jsem si konečně našla čas na sepsání pár řádků. Snažím se si udělat lepší time management, jenže i když ho mám sebelepší, tak mě přepadne únava a já odpadnu u Dr.House nebo Gilmorovek.
Napíšu o minulém pátku třináctého, kdy jsme jely se Sophie, já jsem řídila, podívat se do Gloucesteru. Gloucester je rybářské městečko u oceánu a na mapě ho najdete nad Bostonem. Sophie má moc hezky zpracovanou německou knížku o Nové anglii a má tam mnoho doporučení. Moje knížka je také dobrá, ale její má více obrázků a v mé třeba Gloucester zmiňovaný není.
Nicméně ráno jsme se vydaly kolem 10 na cestu. Musela jsem předtím natankovat a prostě mi stále nefunguje moje karta v těch jejich stojanech, takže musím dovnitř říct, že chci natankovat na 25 dolarů, což je plná nádrž a oni mi dají limit na stojan, kde stojím a už se o nic nestarám. Cesta nám trvala asi hodinku a čtvrt, kterou jsme strávili klábosením. Co jsem se dozvěděla, neuvěříte. Ptala jsem se Sophie, jestli jí už přišlo SSN (to číslo) a ona že jo. Tak jsem se ptala, zda si zajede udělat ten řidičák, no a to jsme se právě dostaly na téma řidičáku a ona se mi přiznala, že svůj získala vlastně díky administrativní chybě a nepřítomnosti jejího lektora. Nevím jak přesně to mají v německu, ale podle toho co říkala, tak píšou test na počítači a pak ho někdo ještě překontroluje. No a ten někdo, její lektor, nebyl přítomen, pouze nějaký úředník a ona když dokončila test a neudělala ho (již podruhé), tak úředník napsal prošla a šla na jízdy. Ty dělala také na dvakrát, protože poprvé projela na červenou, která prý ale nesvítila. Haha, asi jako ta, když jsme jeli spolu, Sophie byla také odhodlaná mě přesvědčovat, že nesvítila. No a tak mi dál vypráví, že normálně se jí to nestává, aby jela na červenou, ale že musela prostě hlídat tolik věcí, jako značky, rychlost, ostatní auta a Semafory. Jééé, ještě teď se tomu musím smát. Pak jsme si probírali školu, kluky, host rodinu, plány na Vánoce a naše narozeniny, protože je máme dva dny po sobě.
Ona je to fakt milá holka až na ty její řidičské dovednosti. Je také dobrodružná jako já. Raději někam jde/jede na výlet a já jsem za to moc ráda, že mám takového parťáka. Sice občas mě překvapí její zbrklost a impulsivní jednání, ale i tak jsem za ní ráda.
Když jsme dorazily do Gloucesteru, první co nás po kruhovém objezdu uvítalo, byla obrovská cedule s jeho nápisem, kterou jsme jak jinak musely prostě vyfotit. No a pak už do centra. Městečko je plné nádherných domečků, ta architektura byla opravdu úchvatná, asi hlavně protože je to něco jiného než ta naše evropská klasika. Musím se ale přiznat, že když tak chodím občas těmi městy a někdo na FB přidá fotku z Prahy, tak musím říct, že ač jsem si toho nikdy nevšímala asi ani tolik nevážila, tak máme nádherné hlavní město (i ostatní města). Můžeme být hrdí, na to, že z našich měst dýchá historie.
Nicméně toto městečko je zhruba z roku 17-cet něco a stav některých domků tomu i odpovídá. Stejně se mi moc líbí. Je to prostě něco jiného než kámen a zdivo.
Narazily jsme na nádherný kostel v centru města, kde jsme zaparkovaly, udělaly pár fotek a potom se šly projít až dolu k přístavu. Všude jsme narážely na restaurace nabízející humry a jiné mořské dobroty. Chtěla bych vyzkoušet humra, podle mě mi bude chutnat, jelikož mi chutná i krab, ale těžko říct. Také jsme potkaly pošťáka, který si se mnou hned začal povídat, když viděl, že si fotím muzeum, došel nám pro mapu a ukázal, co je tak nejkrásnější na městě. Pak jsme v přístavu, když jsme se procházely po molu a chtěly jedna druhou vyfotit na lavičce, pozdravil nás rybář Scott a tak nám tak trochu povídal o městě, do jakých restaurací dováží ryby a humry a bylo to takové milé. Hned jsem se ho optala zda se s ním mohu vyfotit a zveřejnit to, vůbec neváhal. Mohu říct, že potkáváme samé milé lidi. Pak v krámku, který by se ti mami opravdu líbil, tak jsme si začaly povídat s prodavačkou, musela jsem jí ten obchod pochválit a ona se ptala odkud jsme, a že byla toto léto v Berlíně, tak se trochu pohrobaly se Sophie v zeměpisu a šly jsme dál.
Nejvíce mě nadchla ta pláž. Bylo to impozantní, jelikož foukal hodně vítr a foukal suchý písek z dun na kraji pláže, přes ten tmavý, mokrý písek a vytvářelo to takovou plovoucí hladinu, asi jako když v divadle nebo na jiné akci pustí suchý led. Viděla jsem to několikrát na fotkách, ale nikdy ne na živo a bylo to fenomenální. Na té pláži bych mohla strávit celý den, jen si tak přinést lehátko, lehnout si tam, zabalit se do deky, poslouchat moře a sledovat vlny a surfaře. Nádhera, Vím, že se tam určitě ještě podívám.
Dostaly jsme po procházce pořádný hlad a tak jsme si sedly do místní kafeterie, kde jsem si dala asi nejlepší panini, které jsem kdy jedla. To byl výbuch chuťových buněk. Domácí houska, domácí bazalkové pesto, výborné kuře a avokádo, no symfonie pro chuťové pohárky. Byl to den jak se patří.
Na cestě zpátky jsme se ještě zastavily pro sladkou tečku v Cheesecake Factory, což je mezi au-pair hodně populární. No bylo to výborné, ale ta porce se nedala sníst, jelikož to bylo šíleně přeslazené, i když jsem si dala mangovo-limtkový, což bylo i kyselé, ale no teti, máš to lepší! :-D
Divila jsem se, že jsem nedostala cukrovkový záchvat a fakt nechápu lidi, co to jí třeba každý týden. Já mám tak na tři měsíce vystaráno.
Pak jsme to ještě stočily do obchoďáku, který stál hned vedle a pokoukaly se po obchodech. Všude už je vánoční výzdoba a v některých obchodech už hrají vánoční koledy.
* * *
Žádné komentáře :
Okomentovat