Výlet do Bostonu, šílená jízda a neočekávané setkání | Trip to Boston, crazy ride and unexpected meeting

Už je to zase další týden, co tu jsem a i když mě to nepřijde, pravděpodobně je toho hodně co se událo. Dobrá zpráva pro mne i pro vás, cítím se dobře, sice mám nějaké dozvuky, pořád mě lechtá v krku, tak sem tam zakašlu, ale už jsem zdravá.

Minulý týden v pátek přijeli HD rodiče s bratrem a byli tu celý víkend a HD bratr dokonce do pondělí. Rodiče bydlí asi hodinu od New Yorku ve státě New York a bratr je nějaký specialista přes počítače a i když žije v Severní Karolíně, je většinu času na cestě v letadle nebo jinde. Bratr je moc milý a sympatický i když fešák to moc není. Rodiče jsou milý a je znát, že jsou jiní než rodiče od HM. Hlavně HD maminka je zajímavá žena. Ona je milá, jistojistě své syny miluje, ale cítím, že úplně nesouzní se svou snachou. HM je moc milá ženská, která se především stará o své děti a i když se chce věnovat sama sobě, například tím, že bere jízdy na koni, protože předtím měla koně. A když minulý týden přijela z jízdy, nevypadala, že se bavila, tak jsem se ptala, co se stalo a ona, že prostě jí to nebaví, kord když ví, že má doma mimčo, které si chce užít a prostě chce trávit volný čas raději s dětmi než s koníčky. Podle mě je to obdivuhodné, ale HD maminka, když slyšela, že jsem make-up artist, hned si dloubla, že bych mohla trochu pomoct HM v úpravě zevnějšku a také oblékáním. Řekla jsem, že každý jsme jací jsme a proto je takové množství různých druhů obchodů a pokud bude chtít, tak za mnou může kdykoliv přijít. Říkala to vše v nepřítomnosti HM a mě se to moc nelíbí, přijde mi to jako pomluva nebo tak něco. Nicméně já jsem si s nimi povídala jen při večeři jelikož jsem celý víkend byla OFF.

V sobotu jsem vyrazila po 9 s S (němka) do Bostonu. Jelikož parkování v Bostonu je jako parkování na Praze 2, tak jsme zaparkovaly mé auto v Alewife, což je na kraji města a také stanice metra. Sešly jsme pár pater, koupily lístek a jely do centra. Vystoupily jsme v Downtown Crossing a šly se projít po okolí. Ten den byla neuvěřitelná kosa a v Bostonu to bylo ještě horší, protože ulicemi od oceánu foukal velmi studený vítr a já i když měla několik vrstev, asi tak 4 a nejteplejší a největší šálu, tak mi byla zima, takže naše procházka vypadala asi tak, že jsme chodily od kavárny ke kavárně a pak se hřály o kelímek. Bylo zataženo, tak ani fotky nic moc nevyšly. Nicméně i tak je to krásné město, plné architektonicky, pro mě krásných budov. Úzké a malebné uličky. Jasně, není to jako když jdete po Staré Praze, je to jiný druh krásy. V tomto případě je lepší nesrovnávat s Evropou, protože architektura zde je prostě jiná. Nakoukly jsme do Primarku, který je myslím jediný v zemi zde v Bostonu. Koupila jsem tam jen mikču s nápisem OFF DUTY, protože mi to přišlo vtipné a košili, protože byla bavlněná. Normálně tam mají poměnrně nekvalitní věci a ceny mi přišly stejné jako v jiných obchodech zde. Dobré místo na pořízení doplňků, ale další věci se dají pořídit jinde kvalitnější a za stejnou nebo lepší cenu. Prostě Boston určitě navštívím vícekrát. Chci zajít do muzei, projít si kampus Harvardské univerzity. I kdybych tam nejela o víkendu, od 17.listopadu tam budu chodit každé úterý a čtvrtek do školy na angličtinu. Jsem velice zvědavá do jaké třídy mě zařadí - bude test na rozřazení pokročilosti a také jak bude výuka probíhat.

Neděli jsme si se S nechaly na nákupy, jelikož začalo přituhovat, potřebovala jsem teplý vlněný kabát a teplé nepromokavé boty a také kozačky. Některým jsem v týdnu psala o názor, jelikož jsem byla v T.J.Maxx a zkoušela dva krásné kabáty a ne a ne se rozhodnout. Někteří byli pro světle šedý a někteří pro tmavý. Já jsem v Bostonu narazila na ten od Michaela Korse  když jsem ho zkusila znova, tak se mi prostě nelíbil. Myslím, že to nebyla ani ta barva, co jsem měla původně, ale stejně zábavné jak se pohled může změnit. Po téhle sobotní zkoušce jsem byla jistá, že ten tmavě šedý z týdnu by byl fajn, tak jsem se tam zastavila a čekal na mě. Od DNKY a 60% vlny, takže velmi teplý. Měla jsem dokonce takové štěstí, že při hledání bot, jsem našla pár kozaček, které mají uvnitř ovečku, takže super teplé. Perfektní souhra, mám teplé, nepromokavé a kozačky v jednom, co víc si přát. I tak už tu mám 9 párů bot. Jop, opravdu 9 a pro ty kteří mě znají ví, že je to málo, pro někoho hodně.

No ale abych se dostala k tomu nejzajímavějšímu ze dne. V neděli večer na nás čekal aupair sraz ve Witches Wood. Chtěla jsem jet mým autem a vyzvednout S, ale ta řekla, že bude mít auto půjčené od její HM. Říkala jsem si ok, pojedeme každá svým autem, Jenže asi hodinu po příjezdu mi píše o mou adresu. Tak jsem poslala a už měla tucha odkud vítr fouká. Pak píše, že jede. No já čuměla jak puk, protože se mě nezeptala ani jestli s ní chci jet, ani jestli může přijet nebo prostě nějaký projev trochu slušného chování. Rychle jsem jí odepsala, ale to neodepisovala a viděla jsem, že je nepřečetla. Tak jí volám a nezvedá telefon. Než jsem stačila něco podniknout, přijde za mnou HD bratr a ptá se jestli čekám návštěvu. No v tu chvíli byste se ve mě krve asi nedořezali. Já tohle přesně nesnáším, místo toho, aby se ujistila, že může přijet a že s ní chci jet, tak prostě přijede. Navíc, HM mi jasně řekla, že návštěvy nevadí, ani přenocující, ale musí být ohlášeni předem. Kdyby to byl můj dům nebo byt, tak je mi to jedno, neočekávané návštěvy mi nevadí, ale když se jedná o dům, kde já sama jsem "hostem", tak to nesnesu. Cítila jsem se šíleně a měla černé svědomí i když mi HM i HD a HD bratr řekli, že to není velká věc, stejně jsem ten blbý pocit měla. Ten pocit mě přešel ve chvíli, kdy jsem usedla na místo spolujezdce a S začala její šílenou jízdou. Jen vycouvat bylo namáhavé. To jsem si říkala, dobrý, nezná to tam, je tma. Pak jsme jely po cestě, kterou nezná a ona dupala na plyn, že div nepřejela odbočku. To už jsem začala nervně svírat sedačku. Říkala jsem si co mě čeká při najíždění na dálnici. No když jsme tam měli najet na tu dálnici, musí se odbočit doleva, ale až na zelenou, ona jela na červenou, a ještě skoro najela do protisměru, takže někde mezi řvaním na ní že je červená, červená, ČERVENÁ, jsem začala řvát tato cesta, tato cesta, TATO!!!! Divila se, že viděla zelenou, tak vysvětluji, že zelená byla pro směr jedoucí rovně a né pro odbočující pruh. No pardon, ale tak do prčic mám oči a nemám jezdit jako šílenec, když to tam neznám. Ještě teď, když to píšu mi buší rychle srdce. Zařazení do pruhu, také katastrofa, skoro zastavila. No mohu říct, že ta tu cestu překročila asi 10 dopravních přestupků. Jízda na červenou, jízda na červenou, vícečetné překročení rychlosti, zařazení to špatného jízdního pruhu, kdo se kruci může při slovu rovně, zařadit do levého odbočujícího pruhu, to nechápu. Hlavně, že si pustí na plné pecky rádio a ještě ho za tu jízdu štyluje a zhlašuje, to asi aby mě lépe slyšela a vnímala, co se děje na silnici.

No když jsme dojely, na chvíli se mi ulevilo, do chvíle, než jsem si uvědomila, že s ní pojedu domů. Hrůůůza. 

Sraz byl dobrý, Seznámila jsem se s dvěmi aupair s kterými jsem si psala a mnoha dalšími, ale všechny jsou z Actonu a znají se. Je to jako byste se chtěli vetřít do cizí party. Nicméně i tak jsme si to strašidelné místo užily. Měli zde několik atrakcí podobných domům hrůzy s tím rozdílem, že tyto jsou pro starší a chodí tam živý lidé převlečení za zombie a prapodivné stvůry a vypadá to velice reálně.

Cesta zpátky už byla trošičku klidnější, krom toho, že S jela při povolené ryhlosti 35 MPH (míle za hodinu) 50 v obci, kde po obou stranách silnice byly domy, kde mohly žít děti a vběhnout na ulici nebo nějaké zvíře. Prostě ta rychlost tam není jen tak daná. Ano přiznávám, že také občas jedu rychleji, ale o 5 mil, což je mám pocit povolená tolerovaná hranice a hlavně člověk pořád může reagovat. No asi bych toho o stylu jejího řízení napsala mnohem více. Jedním slovem sebevražedné a nechápu, jak jí může někdo svěřit děti do auta. 

Když jsem to vyprávěla druhý den HD a jeho bratrovi, také nechápali a HD mi řekl, ať příště raději zavolám, že pro mě dojedou. Říkala jsem, že jsem jí chtěla dát šanci, ale už nikdy více. Nikdy s ní neusednu do auta, které bude řídit ona, ani v případu nouze. Bratr HD se se mnou v pondělí loučil se slovy, že to bylo milé seznámení a prý - nikdy nesedej s tou holkou do auta, rád bych tě viděl i při další příležitosti. No přísahám i vám, že nesednu. To mě radši rozčtvrťte. 

Pondělí proběhlo celkem klidně. Starala jsem se jen o E - holčičku, která sice zprvu dělala problémy s pitím mléka z láhve, jen se na láhev podívala a začala brečet, naštěstí jsem zkusila metodou pokus omyl teplotu mléka. Když jí nechutnalo studené, říkala jsem si, že z matčina prsu musí téct mléko tělesné teploty, tak jsem si uvařila v rychlovarné konvici vodu, dala do hrníčku ohřát láhev a začala po cvhíli zkoušet teplotu. Nakonec jsem zjistila, že nejvíce jí chutná opravdu hodně teplé. To mi pak byla schopná vyžahnout láhev celou a chtít další, což jsem nepředpokládala a tak musela čekat, než rozmražím odsáté mléko a zase ohřeji. Brečela, ale co jsem mohla dělat. Tak jsem při čekání, skládala čisté prádlo pro děti, čímž mě HM pověřila. Pak když malá spala, tak jsem byla pověřena vypráním povlečení dětem. což jsem při dalším spánku mimča povlékla zase zpátky. Vyprala raději i nevábně vonící deky, kterých A, starší, má v posteli asi 5. Umyla a uklidila nádobí z myčky, což sice ode mne neočekávají, ale tak co, nádobí tam bylo vyskládané, já jsem jen doplnila a pak jen vyndala. S tím mi pomáhala E, protože už se chýlil čas na další spánek, začala být mrzoutek a tak jsem ji nosila všude sebou. Já si tu posilovnu ani hledat nemusím, mám toho dost, :-D A ano, chápu lépe jak tetu, tak Lopatku (moje rodina v ČR, nevím jak lépe zatajit jméno, když tak ať se mi Lopatka ozve a upravím), jak to mají/měli náročné s dětičkami.

V úterý jsme strávili více méně v autě. Ráno měl A lekci plavání, kde jsem já zaměstnávala M (mladšího kluka) a HM kojila E. Poté následoval přejezd do Bostonu, kluci zde měli v Cambridžské nemocnici očkování proti chřipce, které tu má každý. Čekala jsem trágu a ono nic, tak jsem měla radost, protože cesta do restaurace by byla asi nesnesitelná. V mexické restauraci nás čekal HD, který hned po obědě jel zase do práce, ze které se vrátil pozdě v noci. Chtěl vidět alespoň na chvíli děti. Mě i HM bolela pěkně hlava, tak nám dal prášky a spokojené jsme pelášili autem na hřiště v Maynard (ale nejsem si jistá), kde děti chodí i na hudební výchovu. Na hřišti jsme se ani neohřáli a jeli na hudebku asi o 5 bloků dál. No, ale proč to tak detailně vyprávím. Ta hodina je v místnosti, která je uvnitř takového krytého hřiště. Po skončení hodiny si děti vždy hrají na hřišti a když jsme odcházeli z místnosti HM zaslechla, že se učitel bavil s nějakou maminkou, která říkala, že na Vánoce budou v Praze. Já koukala, jako že vážně, byla jsem překvapená, ale neměla čas to řešit, protože děti se rozutekly, každý na jinou stranu a tak jsem strážila vždy to, které bylo více v nebezpečí. Odskočila jsem si na záchod, což se mnou chtěl jít A a potom co se vylulal a byla řada na mě, nedokázala jsem mu vysvětlit, že před ním prostě nemůžu a nedokážu čůrat. No raději jsem řekla, že se mi nechce, odvedla ho znovu do hrací místnosti a pak si zase odběhla. Když jsem se vrátila, tak HM stála s jinou maminkou a říká mi, že je to ta, která pojede do Prahy, že je také z Čech. Já čučela a né a né mi to dojít, že stojím před Čechem, dokud na mě H nepromluvila česky, říkala, že by vůbec nepoznala, že jsem Češka, haha. Přijde mi strašně divné mluvit v U.S. česky. Né, že bych se styděla za rodný jazyk, ale je to něco, jako že mám v hlavě nastavený anglický mód a je těžké pro mě přepnout zpátky do českého. H i já jsme měli radost ze seznámení, protože se do nedalekého města přistěhovali nedávno s manželem, také Čechem, který tu má nějaký doktorský grant a přestěhovali se z Minesoty. Zde stráví rok a pak se stěhují do Severní Karolíny. Tady zatím nenarazila na jediného Čecha, tak byla moc ráda, hlavně nejvíce byli nadšené děti, protože na ně nikdo jiný nemluví česky a když jsem jim řekla ahoj, tak zavýskly a utekly. No vyměnily jsme si čísla a facebook a doufám, že zůstaneme v kontaktu. Při nejmenším se uvidíme na příští hodině hudební výchovy.

Vybírám si fitko, tak držte palce.

*     *     *

Hasiči hasí

Ano, to je kousek z Witches Woods

Kousíček z kampusu Harvardu

Mexická restaurace Margaritas v Bostonu

U téhle fotky jsem přemýšlela, zda jí sem dát, ale sice je vidět, že jsou to děti, ale není to čistá fotka, tak snad dobrý, možná ji smažu, tak si ji užijte

2 týdny v Americe | 2 weeks in America

Tak je to dnes přesně dva týdny, co jsem v U.S. a už jsem stihla řídit obří auto s automatickou převodovkou, zbavit se Jet legu, vydekorovat si pokoj, jet nakupovat, pořídit si pár bot, které tu pravděpodobně neunosím,  sejít se s novou aupair, navštívit další stát, nastydnout, vidět první sníh, zjistit, že moje rodina jsou Židé.

Setkání s Francouskou Marie-Anne, bylo moc milé. Byly jsme na snídani v Julie's Place, Je to takové typicky americké místo na snídani, kde nevaří nijak obstojně, dle mých ne zrovna skromných parametrů, jsem zhýčkaná. Je to patrně frekventované místo díky tomu, že se zde scházejí starousedlíci. Bylo to příjemné posezení, vyměnily jsme si informace o rodinách, já měla docela hromádku otázek, jak to tady chodí, jaké jsou aupair srazy a jak se jí tu líbí a podobně. Byl to můj první den, kdy jsem byla Mimo Službu ve zkratce Off a byla jsem patřičně unavená. Takže jsem asi ani nemohla udělat moc velký dojem a podat výkon se svojí ještě hodně osekanou angličtinu.

S angličtinou citím, jak je to každý den lepši a lepši, po večerech si hledám slovíčka, která jsem chtěla použít, ale neznám je nebo jsem si nemohla vzpomenout. Ještě štěstí, že si najdu vždy nějakou okliku, jak vysvětlit to co chci říct.

Po snídani s Marie-Anne, jsem jela na nákup do Salomon Pond, což je asi největší obchoďák, který je blízko. V okolí je spousta menších obchodů, myslím samostatných. Strávila jsem tam více času než jsem chtěla. Zašla jsem si pro botičky Nike, které jsem měla vyhlídnuté z první návštěvy s rodinkou. Pak jsem šla do Gapu, Yankee Candle, Victoria's Secret, Forever21 a pak zajela do Targetu hned vedle, což je něco jako Globus, najdete tu vše, přes jídlo, oblečení až po dekorace do domu a různé nářadí nebo květiny. Nakoupila jsem slušnou hromádku doplňků do pokoje, protože byl takový neosobní a já mám ráda dekorace, tak jsem si ho chtěla zútulnit.

Jelikož jste byli docela zvědavý na můj pokoj, ukážu vám jej, dostala jsem povolení od HD, že to není problém. Ještě jsem nevyfotila to auto, safra.

Pátek jsem byla sice ještě dopoledne Off, ale rodina jela pro nějaké pomůcky na výrobu haloweenských kostýmů pro kluky, tak jsem jela s nimi, protože se jelo do Michaels a teda to vám byla krása. HD mi řekl, že vypadám, jak když jsem přišla do ráje. A on to ráj je, Všude nějaké serepetičky na dekorování, udělej si sám věci a prostě, ženský, tady byste chtěly být. Mám pár fotek, abyste pochopili, jak to myslím. Odpoledne už jsem hlídala až do večera.

V sobotu mě HM vzala na farmářské trhy tady ve městě s živou hudbou. Bylo to moc krásné, sice skromné, ale krásné. Všichni až na jednu prodavačku u makronek, které mimochodem byly nejhorší co jsem kdy jedla, tak všichni byli moc milý a přátelský. Jsme opravdu malé město a často HM lidé zastavovali a povídali si. Bylo už těsně před koncem, tak toho bylo hodně vyprodáno. Ten den dost foukalo a já se proklínala, že jsem si nevzala rukavice, sice tam nějako prodávali, ale byli vlněné a mě kousali. HM mi oznámila, že v neděli jedeme na výlet do New Hamphire za jejími rodiči a na farmu její sestry. Když jsem měla přestávku, rozhodla jsem se jet na krátký výlet do Donkin&Donuts, protože nám LCC - zkratka pro Local Child něco, prostě se stará o aupair, tak nám psala, že se 25.října koná schůzka všech aupair z okolí, ve Witches Wood a v Donkinu mají slevu na vstupné. Tak jsem si tam jela, jenže protože mi nebylo dobře od žaludku celé dopoledne, přičítala jsem to stravě, ale nemám ji tu nijak špatnou, spíš jsem měla až nechuť, nechtělo se mi jet zase domu. Rozhodla jsem najít nejbližší obchod, což byl TJMaxx v Actonu, což je 15 minut jízdy.

Ano, tady se všude jezdí autem, není tu hromadná doprava mezi malými městy. No tam mě oči přecházeli a strávila bych tam hromadu času. Koupila jsem peněženku, do které se mi vejde i pas, pak sluneční brýle, protože když tu zapadá sluníčko, při řízení je to opravdu nepříjemné a clona nepomůže. Ten pár bot, které jsem "nutně" musela mít a nějaké spodní prádlo a serepetičky. Koukala jsem tam po nádherném šedém kabátu od Michaela Korse, který mi sedl jako ulitý a byl s obrovskou slevou, ale říkala jsem si že ho ještě neupotřebím a bundičku tu mám. Po nákupu se žaludek sice nezlepšil, ale já se cítila lépe.

Také jsem se zkontaktovala s novou aupair, která přijela v pátek a žije ve stejném městě, jako já. \Je z Německa a jmenuje se Sophia, je jí 25 a už jsme se tak po messengeru domlouvali, že bychom mohli spolu chodit do posilovny a vůbec toho podnikat více spolu, když nám vyjde čas stejně. Ani nedokážu popsat, jakou jsem měla radost, když jsem se dozveděla, že přijel někdo do stejného města. Skoro všechny aupair žijí v Actonu, včetně jedné češky, která také dorazila v pátek, psala jsem jí, ale neozvala se :-(

V neděli jsme vyjeli hned ráno a po 45 minutách dorazili do malého města Nelson, kde bydlí mé HM rodiče. Mají nádherný dům. Je to původně stodola, uvnitř renovovaná na loftový dům. Žádné zbytečné příčky, jen nádherné světlo a příroda okolo. Dokonce mají kousek pod zahradou malé jezírko. HM říkala, že v zimě na něm bruslí, protože je zamrzlí. No a po chvíli jsme se přesunuli na farmu její sestry, která je 3 míle vzdálená. Už když jsme přijížděli, tak to vypadalo, že tam sněžilo v noci. Někde se drželi vločky, ale když jsme přijeli na farmu, začalo regulérně sněžit. Štěstí, že jsem si vzala svoji péřovou bundičku, jinak bych kosla. Běhala jsem tam jak malá holka, byl to první sníh letošní nadcházející zimy. Po návratu domů, jsem se rozhodla, že definitivně potřebuji ten kabát z předchozího dne, a tak jsem při mojí přestávce, jela do Actonu, přičemž jsem se stačila spojit se Sophií, jestli nechce, jet se mnou do TJMaxxe. Měla volno a byla, moc ráda, že vypadne z baráku.

No co si myslíte, ten kabát už tam nebyl, no prostě příště budu jednat podle babiččiny rady. Když se mi něco fakt líbí a navíc to sedí, tak si to kup, jinak pak budeš litovat. No už teď lituji!!! Sophie je moc super, nakoupila jsem si nové věci na cvičení a domluvili jsme se blíže na fitku a také na tom, že pojedeme spolu na sraz aupairek. Bylo to moc příjemné.

Hlídání malé jde dobře, jsem tu dneska celý den s HD, tak je to příjemné, že nejsem úplně sama. Malá pořád zlobí s pitím z lahve, tak si to vzal na starost taťka a šel na to po doktorsku, jakožto věrný svému řemeslu a vzal injektor (bez jehly samozřejmě) a krmil malou, jako se krmí malá zvířátka v zoo a chovných stanicích. No malé se to moc nelíbilo, jedla pod tlakem, ale neměla na výběr a něco sníst musela. Samozřejmě, že mohl HD sednout do auta a dojet za HM do kanceláře (30 min cesty), nechat malou nakojit, ale to mu mužská ješitnost nedovolila, chtěl to prostě zvládnout sám. Strávila jsem poměrně krásný den. Povídali jsme si o tom co se stalo mému taťkovi a jak jsem vyrůstala, prostě se lépe poznáváme den co den. Zařídil mi profil na Netflixu, což je stránka se seriály a filmy. Hned jsem při tom co malá spala, zkoukla film. Od včera mě bolí v krku a není mi nejlépe, tak jsem ráda, že jsou kluci ve školce a jsem tu jen s E. Což za chvíli končí, protože HD jel pro kluky do školky a HM vyzvedne jídlo v čínské restauraci a jede domů. Těším se na polévku. Ve čtvrtek jsem jim dělala dýňovou polévku a strašně jim chutnala, tak jsem měla radost.

No a málem bych zapomněla na tu největší bombu a to, že jsem zjistila v sobotu náhodou, že moje rodina jsou Židé, to by mi ani za mák nevadilo, jsem více než schopna akceptovat vyznání ostatních lidí, když mi ho nevnucují, jako to dělají Jezuité. Nejhorší pro mě na celé věci je, že neslaví Vánoce, ale Chanuku. Nemají stromeček. Pro někoho to nemusí být, tak velký háček, ale pro mě, pro člověka, který každý rok je schopen za nové ozdoby utratit balík, jen aby měl každý rok jinou barvu, to trochu háček je. Takže Chanuka se letos slaví od 6.prosince do 14.prosince a každý den si dávají takové malé dárečky. Já se asi jejich oslavám, úplně nepoddám, protože mi to přijde prostě divné. Nevadí mi to, ale jsem jinak vychovaná a zvyklá na klasiku. Naštěstí mi HM i HD řekli, že vůbec nevadí, když si pořídím stromeček a vyzdobím. A pravděpodobně si budu muset najít nějaký náhradní plán na slavení Vánoc.

*     *     *

Farmářský trh

Nákup v TJMaxx

Neděle, cesta do New Hampshire

Výhled z domu rodičů HM

Hezké nedělní odpoledne na cestě na farmu sestry HM

A to jsme asi o 10 minut později na farmě, bláznivé počasí

Milují sníh

Příprava na fitko

První dny v nové rodině a Massachusetts | First days in a new host family in Massachusetts

Tak už je to 5 dní co žiji v nové rodině v Massachusetts. Přivítání bylo jak jsem psala velmi vřelé a tak to pokračuje i dále. HM (hostmom) a HD (host dad) jsou ke mě moc milý, jednají se mnou jako se členem rodiny a mohu říct, že se tu i tak cítím. Děti si na mě překvapivě rychle zvykly, což jsem vůbec nečekala. Tuhle jsem chovala malinkou E (3 měsíce) a HD mi povídá, že se se mnou cítí E překvapivě pohodlně. Jsem moc ráda, protože jsem se dneska dozvěděla, že od příštího pondělí HM začne chodit do práce, takže budu mít maličkou sama na starost. Trénujeme teď pití mléka z láhve, zatím se malá moc nechytá, ale věřím, že se to zlomí. Nic jiného nezbude. Oba kluci budou chodit na celé dopoledne do školky. Takže dopoledne jen malá a odpolene hlídání kluků. Jsem zvědavá, jak to bude klapat.

Teď jsem tři dny za sebou hlídala od 9 do 9 s tříhodinovou pomlkou, ve které mě HD učil řídit na americké silnici a hlavně s automatem. Je to jednoduché, jen mě prostě chybí ten třetí pedál, když jsem chtěla rychle zabrzdit, protože skočila červená, tak jsem málem prokopla nohou podlážku a svezla se pod volant :-D. Mám autíčko Ford Escape, bílé barvy, all road - vzhledem k těm jejich zimám je to tu prý potřeba a je to hybrid, tak prý žere méně benzínu. Benzín si platím sama, krom cest, kdy povezu děti a cest do školy, to mi hradí rodina, ale HD mi natankoval plnou nádrž, chtěla jsem vidět, jak se tady tankuje, vše je stejné krom toho, že prvně projedete kreditku stojanem, ten otevře účet a začnete tankovat a když máte hotovo, tak se účet jakoby uzavře. Pak existují stanices plnou obsluhou, kde jen přijedu, dám hotovost nebo kreditku a natankují za mě, takže nemusím vystrčit nos z auta. Svoje auto ještě vyfocené nemám, ale určitě to napravím, aby se malý H mohl pokoukat.

Jinak jídlo je tady dobré, HM vaří moc dobře a snaží se vařit zdravě a také kupují co nejvíce věcí organických a z lokálních zdrojů. Jen tak mimochodem tu mají i organickou čistírnu a perou v nějakém přírodě šetrném prášku. No ale k jídlu, protože se mě na to hodně ptáte. Tak tady prostě mají velké rodinné večeře a takové svačinové obědy. Budu si na to muset asi trochu zvykat, protože je to úplně na obráceně. K večeři jím hodně malé porce a mám fakt štěstí, že máme i podobné chutě nebo HM prostě vynechá jednu ingredienci. Nevím, třeba například včera byly krevetky s pečeným bramborem a římským salátem. Moooc dobré. Den předtím jsme měli grilované párky a placky mletého hovězího jako na hamburgera, ale bez housky, jen se zeleninou, kterou jsme máčeli v humusu - ten se stal mým oblíbeným. Prostě si nestěžuji. HM se mě vždy zeptá, zda to a to jím a popřípadě vymyslí alternativu. Navíc ví, že večer jím malé porce, tak se ani nediví, když si dám jen trošinku.

Jinak tedy v sobotu jsem měla takový spíš seznamovací den s dětmi, hráli jsme si doma a na hřišti co je před domem.

V neděli dopoledne jsme jeli na farmu, kde probíhal malý trh s různými hrami pro děti jako kreslení na dýně, pak obtiskávání zeleniny na pláténko, překážkový běh, živá muzika. Bylo to malé, ale pro mě moc hezké, viděla jsem jak to tady trochu chodí, jiné lidi a bylo to moc příjemné. 

V pondělí jsme jeli dopoledne do nedaleké vesnice, kde je bludiště z kukuřice. Nikdy jsem nic takového neviděla a bylo zvláštní chodit v té dvakrát vyšší kukuřuci, jak já a hledat správnou cestu, přičemž je tam nespočet slepých cestiček. Když jsme zdárně vybloudili, tak jsme chytli traktor s přívěsem a ten nás povozil po celé farmě. Tady je to vůbec samý les nebo farma. Ten den jsme měli příjemných 23°C, takže jsme si to procházeli jen v tričku a bylo nám dobře. Mě bylo ještě lépe, když jsem ráno četla, že bylo v ČR pod nulou a na Slovensku padal sníh.

Na co se tu nemohu vynadívat jsou ty stromy, je tu úchvatná barevná škála až oči přecházejí. Jelikož je dům v lese, není pro mě nic více uklidňujícího, než koukat jak padá a šumí listí.

Nejvíce mě sužuje únava. Ta časová změna na mě asi více dolehla až tady, než dny předtím ve škole, plus, že už jsem v plné službě. Ono mi to třeba nepřijde, protože si s těmi dětmi hraji a beru to stejně jako bych si hrála s brancem a sestřenicí, oči na šťopkách, aby někdo někam nespadl a nebouchnul se. O přestávce jsem schopná jen čumět na telefon a nic nedělat, totální zásek, moje maximum je, že si napíšu s rodinou a kamarády v ČR a večer si pak dám obličej na polštář a jsem tuhá. 

Když mluvím o kamarádech, chci veřejně poděkovat Evče, Lidušce a Ondrovi, že jsou mojí velkou oporou, moc vám děkuji lidi, opravdu to pro mě moc znamená. Ostatní jsou samozřejmě také oporou, ale chtěla jsem to říct takhle nahlas. Vim, že si to hlavně Evík čte ♥

A abych nezapomněla, dneska mám celý den volno a mám první setkání s aupair, která je ve vedlejším městě. Je původem z Francie, tak snad hodíme nějakou smysluplnou řeč. 

*     *     *

Farmářský "festival"

Všude jsou tu John Deeři

Takhle tu vypadají hranice pozemku - žádné ploty