Ach jo. Dopsala jsem celý článek a nevím, jak se to stalo, ale vymazal se, Takže přidám jen fotky, protože jsem je teď hodinu upravovala a hodinu psala článek, který dopíšu zítra, asi po cestě k rodině, jelikož jsem unavená, Mám 2 ráno a v 6 vstávám, abych vše stihla.
Zítra mě čeká setkání s rodinou. V 9 ráno odjíždíme ze školy a do Bostonu bych měla dorazit něco kolem půl 4. Bude to vyčerpávající a asi budu nervózní, jak se budeme blížit, ale těším se a jsem zvědavá. Držte mi palce.
Snad si budu pamatovat, co jsem zhruba včera napsala. Návštěva New Yorku byla jedním slovem fantastická. Už když jsme přijížděli a viděli z dálky Empire State Building a ostatní mrakodrapy, bylo to naprosto dech beroucí. Se Simčou jsme měly pusy do kořán a kdybychom mohly, tak křičíme radostí.
Prvně jsme měli projížďku po NYC autobusem, kde nám průvodce říkal důležitá místa a budovy, které známe z filmu. Poté jsme měli krátkou procházku k World Trade Center a do Century 21, kde jsme si na rohu koupily Dunkin&Donuts, které všichni tak opěvují. A teda nic moc. Já nejsem velký fanda donutů a tohle není něco, co bych vyhledávala. Také jsme si daly zmrzku z toho hrajícího autíčka a zmrzka moc dobrá, jen ta hudba byla trochu děsivá. Ona je ve své podstatě veselá, ale jak jsem viděla několik hororů s tímto autíčkem, no nic moc pocit, kdybych ho viděla stát na opuštěné ulici.
Uchvátil mě pohled z Manhattanu na řeku Hudson a New Jersey. To bylo tak úchvatné. Řeka je lemována úzkým parčíkem, kde hodně lidí běhá a chodí na procházky. Měla jsem pocit, že jsem nikdy nebyla šťastnější. Já si tohle vysnila, snila jsem vždy o tom, že pojedu do NYC a budu chodit po jeho ulicích, ale nikdy jsem si nemyslela, že se mi to podaří splnit. Kdybyste se mě zeptali ještě v květnu, řekla bych Vám, že je to můj sen, ale vážně jsem nikdy nevěřila, že se splní. A teď se to dělo a já měla co dělat, abych zahnala slzy radosti.
Také jsem měla velké štěstí, protože jsem potkala člověka, který je stejně zapálený pro věc, jako já. O Simče jsem některým z Vás říkala, holčina z Kladna, se kterou jsme si psaly ještě před odletem. Vyměnily jsme si milion zpráv a po pár dnech, jsem chápala, že jsme na stejné vlně. Mluvily jsme spolu o tom, že si chceme v New Yorku koupit kafe a projít si ho a místo foťáku u nosu, nasávat tu atmosféru. A teď jsme tady byly. Vyfotily se na Top of The Rock a pak s kavou prošly Times Square. Je škoda, že budeme každá na jiné straně od NYC, ale určitě zůstaneme v kontaktu.
Times Square bylo nad mé očekávání krásné, mělo své kouzlo a já jsem ani nevnímala proudící davy lidí. Užívala jsem si opravdu každý krok. No jo, ale užívala jsem si je tak moc, že jsme se Simčou, někde u Grand Central, špatně odbočily a místo abychom šly k Empire State, kde byl náš sraz, tak jsme šly opačně - to bych prostě nebyla já, aby se něco nestalo.
Octly jsme se na rohu 42 Street a 3rd Avenue. V New Yorku jsou ulice číslovány systematicky, jedna, dva, tři - to jsou Avenue, ty jsou svisle a horizontálně jsou Street, postupně se člověk dostane až na dost vysoká čísla, horší je, že si tam občas třihnou nějakou tu Madison a Lxinghton Ave a totálně Vás to zmate nebo mě trochu jo. Empire State stojí na rohu 34 Street s 5th Avenue. Takže jsme byly totálně ztracené. Já volala na nouzové číslo od agentury, kde mi Laura dala instrukce a Simče radil ochotný a seriózní černoch. Bylo asi za 5 minut 9 hodin, kdy byl sraz. Běžely jsme skoro celou cestu - uprostřed Manhattanu nikdo neběhá. Kolemjdoucí nás ještě povzbuzovali a my celé splavené a uřícené dorazily na místo srazu s hromadou omluv. Naštěstí autobus dorazil asi 2 minuty po nás, takže na nás nikdo nečekal, tedy krom mé německé sousedky Lea (nevím, jak to napsat, když to skloním) a Dáši, češky. Ty už se o nás bály, protože jsme se rozdělily na Top of The Rock a ptaly se Laury, která je uklidnila, že už jsme na cestě, že jsme volaly.
Celou cestu zpátky na kampus jsem si vše v hlavě promítala dokola a stále nevěřila, že jsem tam byla a jistojistě ještě budu. ♥
Žádné komentáře :
Okomentovat