První dny v nové rodině a Massachusetts | First days in a new host family in Massachusetts

Tak už je to 5 dní co žiji v nové rodině v Massachusetts. Přivítání bylo jak jsem psala velmi vřelé a tak to pokračuje i dále. HM (hostmom) a HD (host dad) jsou ke mě moc milý, jednají se mnou jako se členem rodiny a mohu říct, že se tu i tak cítím. Děti si na mě překvapivě rychle zvykly, což jsem vůbec nečekala. Tuhle jsem chovala malinkou E (3 měsíce) a HD mi povídá, že se se mnou cítí E překvapivě pohodlně. Jsem moc ráda, protože jsem se dneska dozvěděla, že od příštího pondělí HM začne chodit do práce, takže budu mít maličkou sama na starost. Trénujeme teď pití mléka z láhve, zatím se malá moc nechytá, ale věřím, že se to zlomí. Nic jiného nezbude. Oba kluci budou chodit na celé dopoledne do školky. Takže dopoledne jen malá a odpolene hlídání kluků. Jsem zvědavá, jak to bude klapat.

Teď jsem tři dny za sebou hlídala od 9 do 9 s tříhodinovou pomlkou, ve které mě HD učil řídit na americké silnici a hlavně s automatem. Je to jednoduché, jen mě prostě chybí ten třetí pedál, když jsem chtěla rychle zabrzdit, protože skočila červená, tak jsem málem prokopla nohou podlážku a svezla se pod volant :-D. Mám autíčko Ford Escape, bílé barvy, all road - vzhledem k těm jejich zimám je to tu prý potřeba a je to hybrid, tak prý žere méně benzínu. Benzín si platím sama, krom cest, kdy povezu děti a cest do školy, to mi hradí rodina, ale HD mi natankoval plnou nádrž, chtěla jsem vidět, jak se tady tankuje, vše je stejné krom toho, že prvně projedete kreditku stojanem, ten otevře účet a začnete tankovat a když máte hotovo, tak se účet jakoby uzavře. Pak existují stanices plnou obsluhou, kde jen přijedu, dám hotovost nebo kreditku a natankují za mě, takže nemusím vystrčit nos z auta. Svoje auto ještě vyfocené nemám, ale určitě to napravím, aby se malý H mohl pokoukat.

Jinak jídlo je tady dobré, HM vaří moc dobře a snaží se vařit zdravě a také kupují co nejvíce věcí organických a z lokálních zdrojů. Jen tak mimochodem tu mají i organickou čistírnu a perou v nějakém přírodě šetrném prášku. No ale k jídlu, protože se mě na to hodně ptáte. Tak tady prostě mají velké rodinné večeře a takové svačinové obědy. Budu si na to muset asi trochu zvykat, protože je to úplně na obráceně. K večeři jím hodně malé porce a mám fakt štěstí, že máme i podobné chutě nebo HM prostě vynechá jednu ingredienci. Nevím, třeba například včera byly krevetky s pečeným bramborem a římským salátem. Moooc dobré. Den předtím jsme měli grilované párky a placky mletého hovězího jako na hamburgera, ale bez housky, jen se zeleninou, kterou jsme máčeli v humusu - ten se stal mým oblíbeným. Prostě si nestěžuji. HM se mě vždy zeptá, zda to a to jím a popřípadě vymyslí alternativu. Navíc ví, že večer jím malé porce, tak se ani nediví, když si dám jen trošinku.

Jinak tedy v sobotu jsem měla takový spíš seznamovací den s dětmi, hráli jsme si doma a na hřišti co je před domem.

V neděli dopoledne jsme jeli na farmu, kde probíhal malý trh s různými hrami pro děti jako kreslení na dýně, pak obtiskávání zeleniny na pláténko, překážkový běh, živá muzika. Bylo to malé, ale pro mě moc hezké, viděla jsem jak to tady trochu chodí, jiné lidi a bylo to moc příjemné. 

V pondělí jsme jeli dopoledne do nedaleké vesnice, kde je bludiště z kukuřice. Nikdy jsem nic takového neviděla a bylo zvláštní chodit v té dvakrát vyšší kukuřuci, jak já a hledat správnou cestu, přičemž je tam nespočet slepých cestiček. Když jsme zdárně vybloudili, tak jsme chytli traktor s přívěsem a ten nás povozil po celé farmě. Tady je to vůbec samý les nebo farma. Ten den jsme měli příjemných 23°C, takže jsme si to procházeli jen v tričku a bylo nám dobře. Mě bylo ještě lépe, když jsem ráno četla, že bylo v ČR pod nulou a na Slovensku padal sníh.

Na co se tu nemohu vynadívat jsou ty stromy, je tu úchvatná barevná škála až oči přecházejí. Jelikož je dům v lese, není pro mě nic více uklidňujícího, než koukat jak padá a šumí listí.

Nejvíce mě sužuje únava. Ta časová změna na mě asi více dolehla až tady, než dny předtím ve škole, plus, že už jsem v plné službě. Ono mi to třeba nepřijde, protože si s těmi dětmi hraji a beru to stejně jako bych si hrála s brancem a sestřenicí, oči na šťopkách, aby někdo někam nespadl a nebouchnul se. O přestávce jsem schopná jen čumět na telefon a nic nedělat, totální zásek, moje maximum je, že si napíšu s rodinou a kamarády v ČR a večer si pak dám obličej na polštář a jsem tuhá. 

Když mluvím o kamarádech, chci veřejně poděkovat Evče, Lidušce a Ondrovi, že jsou mojí velkou oporou, moc vám děkuji lidi, opravdu to pro mě moc znamená. Ostatní jsou samozřejmě také oporou, ale chtěla jsem to říct takhle nahlas. Vim, že si to hlavně Evík čte ♥

A abych nezapomněla, dneska mám celý den volno a mám první setkání s aupair, která je ve vedlejším městě. Je původem z Francie, tak snad hodíme nějakou smysluplnou řeč. 

*     *     *

Farmářský "festival"

Všude jsou tu John Deeři

Takhle tu vypadají hranice pozemku - žádné ploty