 |
| Genevské údolí |
Tak jsem v pořádku doletěla do USA. Právě ležím na posteli v pokoji, kde jsem zatím sama Přijela jsem s prvníma au-pair.
Cesta byla dlouhá. Přestup byl rychlý a bezproblémový. První dvě hodiny letu se mi zdáli nekonečné a když už jsem skoro usnula, tak přišlo jídlo a pak už se mi nepodařilo zabrat. Stačila jsem shlédnout Harryho Pottera II a Rychle a zběsile 7 (to jsem zase na konci bulela, prostě ta scéna, kdy Paul Walker odjíždí pryč po silnici, to mě dostane a ještě dodatek Vina Diesla, I never forgot...). Nakonec to, ale uteklo a už jsme se blížili k pevnině.
Celou cestu a vůbec dnešek jsem měla takové neutrální pocity, spíš se mi hlavou honily myšlenky, jestli to zvládnu, jestli vůbec umím anglicky a jestli je rok dlouhá doba, jak si asi zvyknu a tak podobně. Na vše jsem si odpověděla sama. Čas mi ukáže a když to zvládli jiní, proč ne já.
Když jsem viděla pobřeží, měla jsem stejný pocit, jako když letíme s maminou na dovolenou k moři. Ať je to moře nebo oceán, ono je to stejně oboje slané, tak je to fuk. A myslím, že první pohled z letadla na Manhattan nikdy nevymažu z paměti. Zbytek baráčků mi přišel dost podobný panelákům v Čechách, ale ty mrakodrapy mě vážně uchvátili.
Když jsme po hodně dlouhém čekání s řidičem na zpožděný let dorazili do školy, dala nám paní z agentury informace, kde co najdeme a pak nám rozdali Welcome kit, u kterého nás upozornila, že každý může být jiný. Je to podle toho, zda nám chtěla rodina dát nějaký dárek hned k příjezdu,
Musím říct, že toto byla moje opravdu světlejší chvilka v tak náročném dni, protože jsem dostala napěchovanou kabelku od Cultural Care a v ní od rodinky školní mikinu, tričko I♥NY, flašku na vodu a pak dárkový certifikát na prohlídku NYC a Top of the Rock (původně si toto kupuje každá au-pair sama, jede se ve čtvrtek, poslední den výcviku) a k tomu vzkaz, že se na mě těší v pátek. Dále kartičku do Starbucks a do Panerie - oboje myšleno, abych se občerstvila v NY. A ještě kartičku tady do kantýny, No hned jsem jim sesmolila email, že jsem doletěla v pořádku a moc děkuji za dárky, které jsem právě dostala. Je to od nich opravdu milé, některé holky nedostali ani ten výlet po NY.
Teď už ale půjdu spát. Nebo se o to pokusím, už jsem to předržela a sice hodiny zde ukazují 10 večer, ale podle českého času jsou 4 ráno. Zítra hezky vstávačka v 6, v 7 na snídani a v 8 už je hodina.
 |
| Pohled na Manhatten těsně před přistáním |
Žádné komentáře :
Okomentovat